Jiřina Hankeová
12. října 1948, Kladno
Jiřina Hankeová je česká výtvarnice, fotografka, básnířka a autorka písňových textů. Narodila se v Kladně a Leica Gallery Prague ji představuje jako autorku s širokým záběrem od kresby a malby přes poezii a písňové texty až k fotografii. Její tvorba je spojená s civilní obrazností, každodenností, kladenským prostředím a návraty k fotografickému vidění.
V kladenské kulturní mapě stojí vedle Jiřího Hankeho a Válových sester. Nejde ale jen o doprovodné jméno k jejich příběhům; Hankeová má vlastní výtvarnou, literární a fotografickou práci.
Rodina, kresba, malba a poezie
Leica Gallery Prague uvádí, že fotografovala už v době, kdy studovala na střední škole, ale hlavní tvůrčí vyjádření později našla v kresbě a malbě. Obrazy a kresby vystavovala už v sedmdesátých letech. V osmdesátých letech ji ovlivnilo přátelství se skupinou Trasa, zejména dílo Olbrama Zoubka a sester Válových.
Wikipedie uvádí jako jejího manžela fotografa Jiřího Hankeho a děti Michaela Hankeho a Lucii Halamíkovou. Rodinné údaje nejsou jen biografickou poznámkou: u Jiřího Hankeho se kříží kladenská fotografie a dokument města, zatímco Lucie je přímo spojena s písňovými texty, které Jiřina Hankeová psala v devadesátých letech.
Její tvorba se neomezuje na obraz. Vydala několik básnických sbírek, mezi nimi
Co s tím, Chlorofyloví lidé, Acrylová poezie, Jiné pohledy a Zahodit město za záda. V devadesátých letech psala písňové texty na hudbu své dcery Lucie.
Fotografie
Na přelomu století se Hankeová podle Leica Gallery Prague znovu výrazněji vrátila
k fotografii. Vystavovala na více než třiceti samostatných výstavách v České republice
i v zahraničí. Výrazným souborem je cyklus Banality, fotografie z let 2008-2012,
který pracuje s obyčejnými předměty, místy a výřezy všednosti.
Fotografické cykly zahrnují Začalo to docela nevinně, Trapný pokus o autoterapii,
PETky, Na cestě, Cyklické krajiny, Banality, Nový industriál, White,
Nonverbální komunikace, Totéž jako jiné, Roční období, Ztráty a nálezy,
U Bílého lva a Trochu morbidní obrazy. Její práce je zastoupena ve sbírkách
Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Moravské galerie v Brně, Leica Gallery Prague a
Lidické galerie.
V ukázkách cyklu se objevuje i Kladno. Fotografie nejsou dokumentem města v úředním smyslu; zachycují spíš každodenní detail, povrch, věc a situaci, které se při běžném pohledu ztrácejí.
Výstavy a kladenské scény
Leica Gallery Prague i Wikipedie uvádějí rozsáhlou výstavní činnost. V Kladně se
opakovaně objevují Malá galerie České spořitelny, Galerie KD 55, Kabinet fotografie
Kladenského zámku, Zámecká galerie města Kladna, Středočeská vědecká knihovna a další
místa. Samostatné i společné výstavy nesou názvy Zahodit město za záda, PETky,
Time Out, Nový industriál, Cyklické krajiny, Banality, Totéž jako jiné,
Ztráty a nálezy, Trapný pokus o autoterapii nebo Ticho.
Časová osa
1948: narodila se v Kladně.střední škola: věnovala se fotografování.70. léta: začala vystavovat obrazy a kresby.80. léta: ovlivnilo ji prostředí skupiny Trasa, Olbram Zoubek a Válovy sestry.90. léta: psala písňové texty na hudbu dcery Lucie.2001-2004: vydala hlavní básnické sbírky.po roce 2000: znovu se výrazně vrátila k fotografii.2008-2012: vznikal fotografický cyklusBanality.2023: vystavovala mimo jiné v GASK Kutná Hora, na Kladenském zámku a ve Středočeské vědecké knihovně.