Kladenský hokej: klub, Poldi a městská tradice

Hokejový odbor SK Kladno vznikl 13. listopadu 1924. Z klubu, který začínal na přírodním ledě, vyrostl tým spojený se značkou Poldi, šesti mistrovskými tituly a řadou reprezentantů. Hokej se stal jednou z nejviditelnějších částí města ne proto, že by nahradil jeho průmyslové dějiny, ale proto, že je sdílel: hráči pracovali v podniku, klub čerpal z jeho zázemí a stadion stál v průmyslovém městě s desítkami tisíc zaměstnanců hutí a dolů.

Od sportovního odboru k prvnímu titulu

První sezonu nový odbor kvůli počasí ani nesehrál. Postupně však vybudoval mužstvo pro nejvyšší soutěž. První mistrovský titul získalo Kladno v sezoně 1958/1959. Tím se klub zařadil mezi stabilní soupeře pražských a armádních týmů.

Poválečné názvy SONP a Poldi nebyly jen marketingem. Odrážely hospodářské uspořádání doby, v němž velký průmyslový podnik poskytoval klubu práci, sportovní zázemí i administrativní oporu. Hokejisté proto patřili do stejné městské vrstvy jako dělníci, technici a další zaměstnanci hutí.

Zlatá éra Poldi

Kladno získalo další tituly v letech 1975, 1976, 1977, 1978 a 1980. V roce 1977 vyhrálo Pohár mistrů evropských zemí. Jádro úspěšného mužstva tvořili mimo jiné Milan Nový, Eduard Novák, František Pospíšil, František Kaberle starší a Václav Sýkora.

Sezona 1979/1980 byla šestým a dosud posledním kladenským titulem. Klubový přehled uvádí mužstvo vedené Františkem Pospíšilem a Josefem Vimmerem, které získalo 71 bodů ve 44 zápasech a mělo skóre 191:99. V jeho sestavě byl také osmnáctiletý Jiří Dudáček, pozdější reprezentant a člen hokejové Síně slávy.

Generace po titulech

Osmé a deváté desetiletí už nepřinesly další ligový titul, ale klub zůstal zdrojem reprezentantů a trenérů. Na přelomu 70. a 80. let do něj vstoupila mladší generace kolem Dudáčka, Miloslava Hořavy a dalších hráčů. Dudáček začal v kladenské přípravce, s mužstvem vyhrál titul roku 1980 a v roce 1981 jej Buffalo draftovalo v prvním kole. Za Kladno pak odehrál 391 soutěžních zápasů a vstřelil 161 branek.

Kladenský hokej tak nelze omezit na několik nejslavnějších jmen. Titulové sestavy, mládež, trenéři a dlouhodobí hráči vytvořili instituci, kterou po pádu průmyslového patronátu muselo město a klub znovu organizovat na jiném finančním základě.

Do této návaznosti patří i Jaromír Jágr, který začínal v kladenské mládeži a v seniorském týmu se prosadil před odchodem do NHL. Jeho pozdější návraty do klubu spojily současné Rytíře s generací Poldi, aniž by vymazaly rozdíl mezi podnikovým klubem socialistické éry a dnešním profesionálním sportovním provozem.

Profesionální tým, mládežnické kategorie a veřejný zimní stadion dnes fungují jako odlišné, vzájemně navázané části kladenského hokeje.

Od roku 2014 tuto paměť soustřeďuje také Síň slávy kladenského hokeje. Její výběr zahrnuje hráče, trenéry i funkcionáře napříč generacemi; není proto náhradou za úplnou soupisku klubu.

K historii klubu patří i lidé mimo sestavy. Kladenský rodák Otakar Černý zde vedl mládež, působil ve výboru HC Kladno a později ve své práci sportovního novináře zachycoval český i kladenský hokej.

Stadion, město a současný klub

Stadion je samostatnou kapitolou této historie: jeho výstavbu, proměny a modernizaci nelze zaměňovat s dějinami mužstva. Po ekonomickém útlumu Poldi se klub opíral o soukromé vlastníky, sponzory, mládežnické zázemí a smluvní vztah s městem. Současnou profesionální větev představují Rytíři Kladno, zatímco stadion zůstává veřejnou infrastrukturou využívanou také mládeží a dalšími sportovními akcemi.

Časová osa

Zápisy v městské kronice

Pamětní kniha horního města Kladna řadí hokej do širšího meziválečného sportovního prostředí města. Pro dějiny klubu je to doplňkový pramen vedle hokejových a klubových zdrojů. Pamětní kniha horního města Kladna, obrazy 121, 128, 135, 152–153

Zdroje