Josef Horešovský

18. července 1946, Žilina u Kladna - 15. prosince 2025

Josef Horešovský byl československý hokejový obránce, mistr světa z roku 1972, dvojnásobný olympijský medailista, dlouholetý reprezentant, člen Síně slávy českého hokeje, absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a trenér. Český hokej ho při úmrtí v prosinci 2025 připomněl jako obránce s tvrdou střelou a výraznou pracovitostí, který pronikl do ligového hokeje už v patnácti letech v Kladně.

Narodil se v Žilině u Kladna a do organizovaného hokeje vstoupil přes kladenský výběr. Hráčská kariéra ho vedla přes Poldi SONP Kladno, Spartu Praha, Duklu Jihlava a Motor České Budějovice. V reprezentaci odehrál podle Českého hokeje 152 utkání, získal olympijské stříbro v Grenoblu 1968, olympijský bronz v Sapporu 1972 a pět medailí ze světových šampionátů včetně zlata z Prahy 1972. Po konci hráčské kariéry se stal trenérem; se Spartou získal titul jako hlavní kouč v roce 1990 a jako asistent se podílel na dalším prvenství v sezoně 1992/1993.

Rodina a poválečné Kladensko

Paměť národa zachycuje Horešovského nejen jako sportovce, ale i jako svědka rodinných a politických dějin 20. století. Narodil se 18. července 1946 v Žilině u Kladna. Jeho otec Josef byl prvorepublikový četník, matka Anna, rozená Podaná, pracovala jako učitelka. Otec za války sloužil na četnické stanici v Benešově, kde ho podle rodinného vyprávění zatklo gestapo a po dvou dnech výslechů se vrátil domů zbitý.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl otec propuštěn ze služby u Sboru národní bezpečnosti. Později pracoval ve Škodě Plzeň jako opravář malých strojů a zemřel před dvaapadesátými narozeninami. Tyto rodinné okolnosti patří k Horešovského veřejnému životopisu, protože v rozhovoru pro Paměť národa sám spojoval hokejovou kariéru s osobní zkušeností s okupací, komunismem a nerovností mezi československými a sovětskými sportovci.

Kladenský hokejový začátek

S hokejem začínal na rybníku v Žilině. Do organizovaného hokeje se dostal přes kladenský výběr, kde byl trenérem Vlastimil Sýkora, pozdější mistr s Kladnem z roku 1959. Hokejový archiv cituje Horešovského vzpomínku na výběr, kam přišlo asi padesát dětí; Sýkora si ho všiml a zařadil ho mezi vybrané.

V kladenské hokejové paměti má Horešovský ještě jednu konkrétní drobnost: vzpomínal, že jedny z dalších bruslí zdědil po Jaroslavu Jiříkovi, tehdejším hráči prvního týmu. Nejde jen o historku z mládí. Ukazuje prostředí, v němž se mladý hráč z okolí Kladna dostával do přímého kontaktu s generací, která už patřila k republikové špičce.

Paměť národa uvádí, že se do prvního týmu dospělých prosadil už v šestnácti letech. Český hokej píše o průniku do ligového hokeje v Kladně v patnácti letech. Rozdíl v přesném věku je u starších sportovních biografií běžný, ale shodné je jádro: Horešovský prošel z kladenské mládeže do ligového hokeje velmi brzy.

Liga: Kladno, Sparta, Dukla a Motor

Olympedia uvádí jeho extraligové kluby v chronologii 1962-1978: TJ Poldi SONP Kladno 1962-1965, ČKD Praha 1965-1969 a 1971-1976, HC Dukla Jihlava 1969-1971 a Motor České Budějovice 1976-1978. Český hokej pracuje s obecnějším přehledem 16 sezon za Kladno, Spartu, Duklu Jihlava a České Budějovice.

Přechod do Sparty souvisel se studiem. Podle Paměti národa po maturitě na jedenáctiletce nastoupil v necelých sedmnácti letech na FTVS UK v Praze. Dojíždět z výuky v Praze do Kladna bylo náročné, a proto odešel do pražské Sparty. V roce 1969 absolvoval FTVS UK a nastoupil na dvouletou vojenskou službu v Dukle Jihlava. S Duklou získal domácí tituly v letech 1970 a 1971.

Statistické prameny se mírně rozcházejí. Encyklopedické přehledy uvádějí 512 ligových zápasů, Hokejový archiv pracuje s bilancí 518 zápasů a 83 gólů. Rozdíl je ponechán jako rozdíl evidencí; pro profil je podstatné, že šlo o obránce s dlouhou ligovou kariérou, který byl klubově spojený hlavně s Kladnem, Prahou, Jihlavou a Českými Budějovicemi.

Reprezentace a rok 1968

V národním týmu odehrál Horešovský podle Českého hokeje 152 utkání během sedmi let. Na olympijských hrách v Grenoblu 1968 získal s Československem stříbro. Paměť národa připomíná, že tým tam porazil Sovětský svaz 5:4. Srpnová okupace ho zastihla 21. srpna 1968 na soustředění Sparty v Litvínově.

O několik měsíců později hrál na mistrovství světa ve Stockholmu 1969. Československo tam dvakrát porazilo reprezentaci Sovětského svazu. Paměť národa u Horešovského zachycuje politickou atmosféru těchto zápasů: hráči chtěli lidem po okupaci udělat radost a vůči sovětskému týmu zaujali i symbolický postoj. Olympedia doplňuje, že Horešovský byl na mistrovství světa 1969 vyhlášen nejlepším obráncem turnaje.

Praha 1972 a další medaile

Vrchol hráčské kariéry přišel v roce 1972. V únoru na olympijských hrách v Sapporu získal s Československem bronz. V květnu téhož roku vybojoval v Praze titul mistra světa. Šlo o domácí šampionát, který měl mimořádný sportovní i společenský význam: československý hokej se po letech sovětské dominance vrátil na světový vrchol.

Olympedia shrnuje jeho světové šampionáty tak, že na pěti mistrovstvích světa získal pokaždé medaili: zlato 1972, stříbro 1971 a bronzy 1969, 1970 a 1973. Český hokej k tomu přidává pět medailí z mistrovství Evropy. Paměť národa zmiňuje také září 1972, kdy nastoupil v Praze v památném prvním zápase Československa s výběrem nejlepších kanadských profesionálů; utkání skončilo 3:3.

NHL, WHA a hranice režimu

Horešovského kariéra spadá do doby, kdy československým hráčům politický režim bránil v běžném odchodu do profesionálního hokeje v Severní Americe. Hokejový archiv a encyklopedické přehledy připomínají zájem St. Louis Blues a trenéra Scottyho Bowmana. Olympedia doplňuje, že v roce 1972 byl vybrán Calgary Broncos ve všeobecném draftu World Hockey Association.

Olympedia zároveň popisuje, že tři československé hráče tehdy severoamerické kluby podepsaly, ale československá vláda nakonec neumožnila odchod všech. Tato kapitola patří k širšímu příběhu generace, která měla kvalitu na zámořský hokej, ale neměla volný pohyb. Horešovský zůstal v československé soutěži a v reprezentaci; poslední zápas za národní tým odehrál podle Paměti národa v roce 1974 proti výběru WHA.

Zdraví a konec hraní

Z národního týmu ho vyřadily zdravotní potíže s kyčlemi a zády. Paměť národa uvádí, že po utkáních proti výběru WHA už za reprezentaci nenastoupil právě kvůli vážným problémům s kyčlemi a zády. Hráčskou kariéru uzavíral v Motoru České Budějovice v letech 1976-1978.

Konec kariéry nebyl plynulým poklesem výkonnosti, ale důsledkem tělesných limitů po dlouhých letech vrcholového hokeje. To je u obránce jeho typu podstatné: tvrdá střela, důraz a vysoká zátěž mezinárodního hokeje měly zdravotní cenu.

Trenér

Po konci hráčské kariéry se stal trenérem. Český hokej uvádí působení v Plzni, Českých Budějovicích, francouzských klubech Grenoble a Gap, Spartě, Ústí nad Labem, Mladé Boleslavi a Třebíči. Paměť národa doplňuje, že ve Francii trénoval čtyři roky v 80. letech.

Nejvýraznější trenérskou stopu zanechal ve Spartě. Český hokej uvádí titul Sparty v roce 1990 pod jeho vedením a další prvenství v sezoně 1992/1993, na němž se podílel jako asistent. Sparta ho ve svém nekrologu připomněla jako obránce a trenéra spojeného s mistrovskými tituly klubu. Paměť národa uvádí ještě roli asistenta československé reprezentace v sezoně 1990/1991 a poslední trenérské působení v Třebíči v roce 2008.

Odkaz

Josef Horešovský patří do generace československých obránců, která spojila domácí ligu, olympijské medaile, mistrovství světa a politicky zatížené zápasy se Sovětským svazem. Česká televize ho v cyklu Sportovní legendy představila jako bývalého československého obránce a trenéra, dvojnásobného olympijského medailistu, mistra světa z roku 1972 a člena Síně slávy českého hokeje.

Časová osa

• 1946: narodil se v Žilině u Kladna.
• 1957: podle Hokejového archivu vstoupil do kladenských mládežnických týmů.
• 1962: začal seniorskou ligovou dráhu v Poldi SONP Kladno.
• 1965: přešel do Sparty Praha, mimo jiné kvůli studiu FTVS UK.
• 1968: získal olympijské stříbro v Grenoblu.
• 21. srpna 1968: okupace ho zastihla na soustředění Sparty v Litvínově.
• 1969: byl u dvou výher nad SSSR na MS ve Stockholmu a byl vyhlášen nejlepším obráncem šampionátu.
• 1969: absolvoval FTVS UK a nastoupil do Dukly Jihlava.
• 1970 a 1971: získal ligové tituly s Duklou Jihlava.
• 1971: vybojoval stříbro na MS.
• 1972: získal olympijský bronz v Sapporu a titul mistra světa v Praze.
• 1972: byl draftován Calgary Broncos ve WHA.
• 1974: nastoupil naposledy za národní tým proti výběru WHA.
• 1976-1978: hrál za Motor České Budějovice.
• 80. léta: trénoval ve Francii.
• 1989/1990: dovedl Spartu jako trenér k mistrovskému titulu.
• 1990/1991: působil jako asistent československé reprezentace.
• 1992/1993: podílel se jako asistent na dalším titulu Sparty.
• 2008: poslední trenérské působení je spojováno s Třebíčí.
• 2025: zemřel ve věku 79 let.

Zdroje