Skip to Content

Josef Lesák

21. října 1920, Červené Janovice - 28. července 2009, Pelhřimov

Josef Lesák byl učitel, politik Československé strany národně socialistické, studentský vůdce února 1948, politický vězeň komunistického režimu a po roce 1989 krátce také poslanec České národní rady. Kladno je v jeho životopisu spojeno hlavně s perzekucí: v červnu 1949 byl zařazen do tábora nucených prací na kladenském dole Zápotocký a na Kladensku později žil.

Původ, rodina a vzdělání

Narodil se v Červených Janovicích u Kutné Hory. Paměť národa uvádí, že jeho otec Antonín Lesák tam založil organizaci Československé strany národně socialistické a v politické činnosti pokračoval i po přestěhování rodiny do Prahy v roce 1930. Josef Lesák vyrůstal v prostředí vlastenecké a demokratické politiky, chodil do Sokola a ještě před válkou se připravoval na učitelskou dráhu.

Od 1. září 1939 učil češtinu a němčinu na základních školách. Za války byl nasazen v Todtově organizaci v Pardubicích a v Praze-Ruzyni. V letech 1945-1948 studoval na Vysoké škole politické a sociální v Praze, odkud byl po únoru 1948 vyhozen.

Květen 1945 a vstup do politiky

Květen 1945 prožil na barikádách na pražské Hanspaulce. Po osvobození rychle vstoupil do veřejného života: působil v národně socialistické mládeži a v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. Wikipedie ho uvádí jako nejmladšího poslance poválečného parlamentu.

Jeho politické prostředí bylo spojeno s Československou stranou národně socialistickou a s lidmi kolem Milady Horákové. Právě tato část poválečné demokratické politiky se po únoru 1948 stala jedním z terčů komunistického režimu.

Únor 1948

V únoru 1948 patřil Lesák k organizátorům studentského odporu proti komunistickému převratu. Podle Paměti národa poslal telegram prezidentu Edvardu Benešovi a koncem února vedl studenty na Pražský hrad. Wikipedie připomíná, že první delegaci studentů prezident přijal; při další demonstraci zasáhl pohotovostní pluk SNB a desítky studentů byly zatčeny.

Po převratu byl Lesák vyloučen z poslaneckého klubu, vyhozen ze studií a stal se jedním z prvních poslanců postižených komunistickým režimem. Represe dopadly i na jeho rodinu.

Tábor nucených prací v Kladně

Paměť národa uvádí, že po policejní šikaně a neúspěšném pokusu o emigraci byl poslán do Zemské donucovací pracovny v Pardubicích a 8. června 1949 zařazen do tábora nucených prací v Kladně na dole Zápotocký. Na dole pracoval i později. ČT24 při jeho úmrtí připomněla dlouhé roky v kladenských dolech.

Tato kladenská etapa je přesná a temná. Lesáka do města nepřivedla kariéra, sport ani rodinný původ, ale trest a nucená práce. Kladno se v jeho životě objevuje jako součást represivního systému po roce 1948, kdy průmyslové a hornické prostředí sloužilo i k trestání politických odpůrců.

Návrat do veřejného života

V 70. letech se účastnil setkávání zbývajících představitelů národně socialistické tradice. V roce 1988 se podílel na ilegálním založení Klubu Milady Horákové. Po sametové revoluci se v únoru 1990 stal poslancem České národní rady; mandát držel do voleb v červnu téhož roku.

V roce 2008 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy a také čestné občanství města Kladna. Město ho ve svém nekrologu připomnělo jako studentského vůdce z roku 1948, čestného občana a člověka dlouhodobě spojeného s Kladnem.

Časová osa

  • 1920: narození v Červených Janovicích.
  • 1930: přestěhování rodiny do Prahy podle Paměti národa.
  • 1939: začal učit češtinu a němčinu na základních školách.
  • 1945: účast na pražském povstání na Hanspaulce; začátek studia na Vysoké škole politické a sociální.
  • 1946: zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění.
  • 1948: organizoval studentský odpor proti komunistickému převratu; vyloučení z politiky a studií.
  • 8. června 1949: zařazení do tábora nucených prací v Kladně na dole Zápotocký.
  • 1988: ilegální založení Klubu Milady Horákové.
  • 1990: krátký návrat do politiky jako poslanec České národní rady.
  • 2008: Řád T. G. Masaryka II. třídy a čestné občanství města Kladna.
  • 2009: úmrtí v Pelhřimově.

Zdroje

Last updated on