Julius Jacobi
1831–1889
Julius Jacobi byl čtvrtým ředitelem Vojtěšské huti. V kladenské průmyslové historii patří k generaci, která po založení železáren řešila jejich skutečný provoz: technické potíže, výrobu železa, pracovní organizaci i stabilizaci podniku před pozdější érou Poldi.
Ředitel železáren
Studie Klubu přátel hornických tradic popisuje Jacobiho jako vestfálského Němce, který strávil většinu života v Kladně a v čele železáren stál přibližně čtvrt století. Při nástupu do funkce nebyla Vojtěšská huť samozřejmým úspěchem: šlo o mladý podnik, jenž musel spojit místní uhlí, dováženou rudu, techniku vysokých pecí a odbyt na širším trhu.
Jacobiho úloha proto neležela jen v administrativě. Vedl provoz v době, kdy se z prvních koksových vysokých pecí vytvářel průmyslový areál, který později navázal na Pražskou železářskou společnost, kladenské doly a surovinové železnice.
Vojtěšská huť jako městotvorný podnik
Vojtěšská huť nevyráběla odděleně od města. Ke strojům a pecím patřily vlečky, kanceláře, ředitelská vila, dělnické bydlení a pracovní cesty mezi hutěmi a doly. Dnešní zbytky areálu Koněv, včetně ředitelské vily a vápenných pecí, jsou stopou této vrstvy města.
Jacobiho působení předcházelo roku 1889, kdy Karl Wittgenstein založil Poldinu huť. Poldi se později stala slavnějším symbolem Kladna, ale nevznikla ve vzduchoprázdnu: navazovala na technické zázemí, pracovní sílu a průmyslové know-how vybudované ve Vojtěšské huti.
Časová osa
1831— narozen.přibližně 60.–80. léta 19. století— ředitel Vojtěšské huti v Kladně.1888— po třicetileté službě jej ve vedení hutě nahradil Ernst Bertrand.1889— zemřel; ve stejném roce vznikla Poldina huť.