Vrapice

Vrapice jsou východní částí Kladna a jedním z jeho sedmi katastrálních území. Jejich historie nezačíná průmyslovým městem, ale středověkou vsí s kostelem, tvrzí, poli, cestami a pozdější hornickou krajinou. Dnešní Kladno je bez Vrapic neúplné: právě tady se v městské mapě potkává románské a gotické jádro, zaniklá ves, obnova osídlení, výchozy uhlí a připojení starší obce k poválečnému průmyslovému městu.

Vrapice leží na východní ose města mezi starými cestami, Buštěhradem, Dubím, Dříní a důlní krajinou. V jejich příběhu se potkává středověká ves s kostelem a tvrzí, výchoz uhelné sloje u vrchu Vysoký, starší těžba a poválečné správní připojení ke Kladnu.

Středověká ves, kostel a tvrz

Autoritní záznam Středočeské vědecké knihovny uvádí starší názvy Rapice a Hrabice. Vrapice jsou písemně připomínány ve 14. století; SVK uvádí rok 1345 v souvislosti s místním farářem Jindřichem Štěpanovským, zatímco archeologický záznam NPÚ pracuje i se zmínkou k roku 1320.

Ve Vrapicích stával farní kostel a tvrz. Kostel sv. Mikuláše s tvrzištěm stojí na návrší a památkový katalog popisuje jeho jádro jako jednolodní orientovanou stavbu, jejíž kněžiště navazuje na původní románskou rotundu. Areál prošel gotickými, barokními a klasicistními úpravami a připomíná starší mocenskou i církevní vrstvu místa.

Archeologický záznam NPÚ dokládá tvrz poblíž kostela roku 1414. Ve druhé polovině 15. století podle něj zpustla tvrz i ves. SVK klade úplné zpustnutí obce s tvrzí do 16. století a obnovu spojuje s 18. stoletím, zatímco archeologický záznam uvádí obnovu vsi v 19. století. Starší sídelní vrstva tak zanikla; pozdější obec se obnovovala v krajině, kterou od 19. století určovala těžba uhlí.

Ke kostelu patří také starý hřbitov s hornickými pomníky. U nového hřbitova SVK připomíná chráněný dub letní. Návrší s kostelem tak nesoustřeďuje jen církevní dějiny, ale i paměť rodin, hornictví a staršího místního pohřbívání.

Doly na vrapickém katastru

Kladno minulé věnuje vrapickým dolům samostatný text. Vrapická historie je těsně spojená s hornictvím: vedle obytné zástavby tu ležela krajina důlních děl, svahů, cest a pozdější dopravy.

Sládečkovo vlastivědné muzeum uvádí, že v roce 1775 Václav Burgr a Jakub Oplt z Buckova učinili na úbočí vrchu Vysoký u Vrapic větší nález uhlí a objevili výchoz uhelných slojí. Vrapice tak patří k místům, kde se uhlí na Kladensku neobjevuje jako pozdější průmyslový symbol, ale jako konkrétní geologická a krajinná skutečnost.

Na vrapickém katastru se objevovala důlní díla, která propojovala obytnou zástavbu, svahy, zahrady a technické objekty. Kladno minulé popisuje mimo jiné starší jámy v prostoru Vrapic a Dubí. Památkový katalog eviduje v Kladně-Vrapicích také hlubinný uhelný důl Ludmila a jeho těžní věž jako památkově sledovanou industriální stopu.

Počátky těžby ve Vrapicích se liší od pozdějších velkých dolů u Kladna. Uhlí se zde objevovalo blízko povrchu a práce se opírala o svahy, výchozy sloje, štoly a menší provozy. Do 40. let 19. století patřila vrapická důlní oblast k významným místům těžby na Kladensku. Teprve později začala regionální těžba přecházet k technicky náročnějším hlubinným dolům, velkým průmyslovým podnikům a dopravní infrastruktuře.

Důl Ludmila je dokladem proměny této krajiny. Památkový katalog ho eviduje jako hlubinný uhelný důl v Kladně-Vrapicích a uvádí těžní věž jako výraznou industriální stopu. Industriální topografie doplňuje pozdější vrstvu: dřevěná těžní věž a severní křídlo původní těžní budovy byly demolovány roku 1988, v letech 2000-2002 vzniklo nad jámou uzavírací ohlubňové zajištění. Důl tak v místě nezůstává jen jako vzpomínka, ale také jako technicky zajištěná stopa podzemí.

Cesty, stezky a krajina po těžbě

Vrapice nejsou průmyslové jen podle názvů dolů. Hornická minulost se čte v terénu: ve svazích, polohách domů, starých cestách, železničním okolí a v návaznosti na Brandýsek, Dubí, Dříň a Buštěhrad. Obytná ulice, kostelní návrší a zbytky důlních míst tu nejsou oddělené světy, ale vrstvy jedné krajiny.

Naučná stezka Po lesních cestách do historie dolování uhlí na Kladensku začíná ve Vrapicích u kostela sv. Mikuláše a vede k Čabárně. Přehled stezky uvádí délku asi 7 km, 14 zastávek a témata jako výchoz hlavní kladenské uhelné sloje, paleontologickou lokalitu Žraločí zuby, Josefskou a Ferdinandovu štolu, jámu Svatá Ludmila a doly Nový Jan, Ludvík, Josef, Marie-Antonie, Václav, Vítek, Ferdinand a Theodor. Vrapice tak fungují jako vstup do starší hornické krajiny, která přesahuje hranici dnešní městské části.

Připojení ke Kladnu

Vrapice byly ke Kladnu připojeny roku 1950. Tím se završila další fáze růstu města, které se po válce rozšiřovalo za staré centrum a správně zachycovalo průmyslovou, dopravní a sídelní realitu regionu. O devět let dříve vzniklo Velké Kladno s připojením Kročehlav, Rozdělova, Dubí, Dříně a Újezda; Vrapice následovaly jako další východní článek městského organismu.

Připojení ale neznamená, že by se starší identita ztratila. Vrapice v kladenské historii vystupují jako svébytná část s vlastní obecní, církevní, archeologickou i hornickou pamětí. V oficiálním městě jsou od roku 1950, ale jejich vlastní dějiny sahají přes středověké zmínky, zaniklou tvrz, obnovu vsi, rané dolování a hřbitovní paměť daleko před moderní Kladno.

Vrapice a východní Kladno

Vrapice patří do širší východní osy spolu s Dubím a Dříní. Tudy se skládá obraz dolů, železnice, starších cest a propojení směrem k Buštěhradu a dalším místům Kladenska.

Východní Kladno má jiný charakter než centrum, Rozdělov nebo Kročehlavy. Není založené na reprezentativní městské třídě ani na velkém sídlištním celku. Je to krajina starších sídel, svahů, silnic, kolejí, průmyslových stop a menších místních dominant. Vrapice v ní drží roli nejvýchodnější části města a současně místa, kde Kladno vystupuje z městského prostoru do staršího kladensko-buštěhradského terénu.

Z vrapických rodáků SVK uvádí například houslistu, hudebního skladatele a pedagoga Jana Fialu. Takové osobní stopy doplňují obraz místa o kulturní vrstvu, která jinak snadno mizí za silnější hornickou a průmyslovou minulostí.

Časová osa

• 1320: v pramenech je uváděn Čeněk z Vrapic.
• 1345: SVK připomíná Vrapice, tehdy také Rapice, v souvislosti s farářem Jindřichem Štěpanovským.
• 1414: archeologický záznam NPÚ dokládá tvrz poblíž kostela sv. Mikuláše.
• 2. polovina 15. století: podle NPÚ zpustla tvrz i ves.
• 16. století: obec s tvrzí zpustla.
• 18.-19. století: Vrapice byly znovu obnovovány; prameny se liší v přesném zachycení obnovy.
• 1775: u vrchu Vysoký u Vrapic byl popsán významný nález uhlí a výchoz slojí.
• 1950: Vrapice byly připojeny ke Kladnu.
• 1967: areál kostela sv. Mikuláše s tvrzištěm byl zapsán jako kulturní památka.
• 1988: u dolu Ludmila byla demolována dřevěná těžní věž a severní křídlo původní těžní budovy.
• 2000-2002: nad jámou dolu Ludmila vzniklo uzavírací ohlubňové zajištění.
• 2008: vznikla naučná stezka Po lesních cestách do historie dolování uhlí na Kladensku.

Zdroje