Milan Babuška

20. listopadu 1884, Dubí u Kladna - 17. října 1953, Praha

Milan Babuška byl český architekt, pedagog a hudebník narozený v Dubí u Kladna. Odborné profily ho řadí k výrazným projektantům školních, průmyslových, lázeňských a veřejných staveb první poloviny 20. století. Dětství prožil v Unhošti, studoval na rakovnické reálce, architekturu absolvoval na české technice v Praze a vedle ní se věnoval hře na housle. Jeho nejznámějším dílem je dvojice muzejních budov na pražské Letné: Národní technické muzeum a Národní zemědělské muzeum.

Rodina, Dubí, Unhošť a studium

Biografický slovník českých zemí uvádí Babuškovo narození 20. listopadu 1884 v Dubí u Kladna. V části architektonických databází se objevuje i rok 1880, proto je v článku použito datování z biografického slovníku. Otec byl železniční inženýr a patřil k projektantům Buštěhradské dráhy. Rodinné prostředí tak Babušku spojovalo s technickou modernizací už před vlastním studiem architektury.

Narodil se v Dubí, dětství prožil v Unhošti, navštěvoval reálku v Rakovníku a poté českou techniku v Praze.

Na České vysoké škole technické studoval pozemní stavitelství a architekturu. Architektonický manuál jmenuje mezi jeho profesory Josefa Schulze a Adolfa Liebschera, tedy autory spojené ještě s historizující a konzervativnější architektonickou školou. Babuška zároveň absolvoval hudební konzervatoř, hrál na housle, založil symfonický orchestr složený převážně z techniků a zhruba rok vedl společné hudební těleso vzniklé spojením tohoto orchestru s Akademickým orchestrem a Akademickým pěveckým sborem. Biografický slovník ho uvádí také jako hostujícího dirigenta České filharmonie.

Pedagog, doktorát a vlastní projekční praxe

Roku 1911 byl jmenován profesorem Státní průmyslové školy v Jaroměři. V roce 1914 získal doktorát technických věd. Po vypuknutí první světové války narukoval a po válce byl roku 1919 přeložen na První státní průmyslovou školu v Praze. Pedagogická etapa skončila roku 1923, kdy opustil státní službu, složil u Zemského úřadu autorizační zkoušku a založil vlastní projektantskou praxi.

Souběh školy a soukromých projektů byl pro Babušku důležitý. Už v době profesorského působení se účastnil architektonických soutěží a postupně se stal projektantem veřejných zakázek. Podle Biografického slovníku českých zemí se podílel na vzniku časopisu Architekt, byl členem spolku Mánes a Svazu výtvarných umělců. Nešlo tedy jen o technického stavitele; pohyboval se v odborných a výtvarných institucích české architektury.

Soutěže, školy a sokolovny

První výraznější soutěžní úspěch zaznamenal roku 1911 u návrhu dívčí školy v Jaroměři. Roku 1920 získaly jeho variantní návrhy první až třetí cenu v soutěži na spořitelnu v Německém Brodě. V letech 1921-1922 zvítězil v soutěži na sokolovnu v Hradci Králové, která se uskutečnila až na konci desetiletí, a v letech 1922-1924 navrhl a realizoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou.

Na královéhradeckou sokolovnu navázaly soutěže na sokolovny v Roudnici nad Labem, Náchodě a Opavě. Roudnická sokolovna byla realizována v letech 1929-1930, náchodská v roce 1930. Ve stejném roce navrhl a realizoval poštu v Náchodě.

Školní stavby byly jedním z Babuškových hlavních oborů. Královéhradecký architektonický manuál uvádí soutěže na chlapeckou a dívčí školu ve Strakonicích, dívčí školu v Turnově, školu v Unhošti, měšťanskou školu v Ratajích nad Sázavou, školu v Polici nad Metují a další zakázky. Realizovaná byla škola v Hevlíně u Znojma, česká škola v Dolních Bludovicích a podle seznamu děl také školy ve Vyšším Brodě, Teplicích, Lanškrouně, Rokycanech a Strakonicích. Biografický slovník připomíná, že školní budovy podle jeho projektů vznikly také mimo české země, v polském Zdobunově a v bulharském Vojvodově.

Těžiště jeho práce leželo ve veřejné infrastruktuře: školy, sokolovny, spořitelny, lázeňské budovy, průmyslové stavby, vojenské objekty a regulační nebo urbanistické návrhy. V tom se Babuška liší od architekta spojeného s jednou ikonickou stavbou. Jeho práce měla šířku projektanta, který uměl obsloužit školství, průmysl, lázeňství i městské veřejné budovy.

Školy, lázně, průmysl a Letná

Královéhradecký architektonický manuál uvádí, že v letech 1923-1926 a znovu roku 1936 pracoval na lázeňských budovách ve Velichovkách a navrhoval také lázeňské budovy pro Jáchymov. Do jeho práce patřily přestavby a dostavby, například pražský dům na Malé Straně nebo adaptace usedlosti Jenerálka v Dejvicích.

Průmyslová a technická rovina je u Babušky silná. Projektoval průmyslové budovy železáren v Podbrezové, soubor budov pro Masarykův hlubinný důl v Břešťanech u Mostu a roku 1937 také budovy pro vojenské letiště u Trenčína. Tato část díla spojuje architekturu s hospodářskou modernizací a s typem staveb, které měly provozní nároky, nikoli jen reprezentační fasádu.

Komplex Národního technického muzea a Národního zemědělského muzea na pražské Letné navrhoval v letech 1935-1937; stavby vznikaly v letech 1937-1940.

Stylově se pohyboval mezi dekorativnějšími a historizujícími polohami, purismem, monumentálnější veřejnou architekturou a pozdější prací s kompozicí hmoty. Jeho projekty proto nejdou zúžit na jedinou stylovou nálepku.

Letenská muzea

Dvojice muzejních budov na Letné je Babuškovo nejznámější uskutečněné dílo. Soutěž proběhla roku 1935; podle Architecture Week byli po soutěži osloveni čtyři ocenění architekti a zvítězil Babuška. Místo jedné budovy vznikly dvě samostatné stavby: Národní technické muzeum a Národní zemědělské muzeum.

Památkový katalog uvádí Národní technické muzeum jako stavbu podle Babuškova projektu z let 1935-1937, realizovanou v letech 1938-1941. Zvláštní konstrukční rovinou byla dopravní hala s ocelovou rámovou konstrukcí, kterou dodala Báňská a hutní společnost. Umělecké památky Praha popisují Národní zemědělské muzeum jako projekt z let 1935-1937, realizovaný v letech 1937-1939; po otevření budovu využíval wehrmacht, od roku 1950 Stavoprojekt a muzeum se do ní vrátilo až roku 1993.

Styl a postavení v architektuře

Babuškův styl nelze uzavřít do jedné nálepky. Architektonické manuály popisují široký rejstřík: ve dvacátých letech používal dekorativní i historizující formy, zároveň navrhoval podle principů purismu. První návrh hradecké sokolovny měl strojově čistý výraz s hladkými fasádními plochami a režným zdivem, zatímco náchodská pošta směřovala k monumentálnější veřejné architektuře. Letenská muzea už ukazují znalost avantgardních principů, ale bez opuštění kompozice hmoty a členění fasády.

Babuška patřil k architektům, kteří zajišťovali velkou část veřejné stavební sítě meziválečného státu. Neproslavil se rodinnými vilami ani jedinou soukromou ikonou, ale školami, sokolovnami, spořitelnami, lázeňskými a průmyslovými stavbami. Tato profesní poloha vysvětluje, proč je jeho jméno rozptýlené v regionálních architektonických manuálech a památkových záznamech po celé republice.

Rodina a hudební stopa

Časová osa

• 1884: narodil se v Dubí u Kladna.
• dětství: prožil v Unhošti.
• studium: po rakovnické reálce odešel na architekturu na české technice v Praze.
• 1903: začal studovat architekturu na české technice v Praze.
• 1910: jeho technický symfonický orchestr se spojil s akademickým orchestrem a pěveckým sborem.
• 1911: byl jmenován profesorem Státní průmyslové školy v Jaroměři.
• 1914: získal doktorát technických věd.
• 1919: byl přeložen na První státní průmyslovou školu v Praze.
• 1921-1922: zvítězil v soutěži na sokolovnu v Hradci Králové.
• 1922-1924: navrhl a realizoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou.
• 1923: opustil státní službu, složil autorizační zkoušku a založil vlastní projekční praxi.
• 1923-1926: pracoval na lázeňských budovách ve Velichovkách.
• 1929-1930: byla realizována sokolovna v Roudnici nad Labem.
• 1930: vznikla náchodská sokolovna a pošta.
• 1935-1937: navrhl komplex Národního technického muzea a Národního zemědělského muzea na Letné.
• 1937-1941: vznikaly letenské muzejní budovy.
• 1937: projektoval budovy pro vojenské letiště u Trenčína.
• 1953: zemřel v Praze.

Zdroje