Josef Havlíček
5. května 1899, Praha - 30. prosince 1961, Praha
Josef Havlíček byl český funkcionalistický architekt, urbanista, designér, výtvarník a výrazná osobnost meziválečné avantgardy. Pro českou architekturu je spojen především s Všeobecným penzijním ústavem v Praze na Žižkově, který navrhl s Karlem Honzíkem. V Kladně navrhl zastavovací plán sídliště Kladno-Rozdělov a byl hlavním architektem šestice věžových domů, které se staly jednou z nejviditelnějších poválečných dominant města.
Původ, vzdělání a avantgarda
Narodil se v Praze. Architekturu studoval na ČVUT do roku 1924 a potom na
Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Gočára, kde skončil v roce 1926.
V Gočárově ateliéru pak pracoval do roku 1928. Patřil k okruhu Devětsilu, Levé
fronty, SVU Mánes a družstva Artěl, působil také v redakční radě časopisu
Architekt SIA.
Jeho rodinné a umělecké zázemí doplňovala manželka Marta Jirásková, sochařka. Muzeum věžáků připomíná, že právě přes ni udržoval po celý život kontakty s výtvarným světem. Havlíček se vedle architektury věnoval návrhům nábytku, malířství a sochařské tvorbě, takže jeho práce nebyla jen technickým projektováním budov.
Kariéra a dílo
V letech 1928-1936 projektoval a publikoval společně s Karlem Honzíkem. Jejich
nejznámější realizací se stal Všeobecný penzijní ústav v Praze na Žižkově,
budovaný v letech 1932-1934, později známý jako Dům odborových svazů a dnes
Dům Radost. Šlo o jednu z ikon českého funkcionalismu a jednu z prvních výškových
budov v Praze.
Havlíček se pohyboval i v mezinárodním prostředí moderní architektury. Od roku
1929 působil v CIAM, po válce byl českým delegátem Mezinárodního kongresu
moderních architektů a v letech 1947-1951 členem jeho světové rady. Roku 1947
se účastnil práce komise pro návrh sídla OSN v New Yorku. V roce 1958
vypracoval návrh nové radnice v Torontu.
Kladno-Rozdělov
V Kladně vedl kolektiv architektů, který připravil zastavovací plán Sídliště Vítězného února v Rozdělově, dnes spojovaného s jeho jménem. Jako hlavní architekt se podílel na šesti třináctipodlažních věžových domech, obchodním domě Siréna, experimentálním trojdomu na náměstí Jana Masaryka, bytových domech se severojižní orientací a vložených obchodně-obytných dvojdomech.
Rozdělovské věžové domy byly jeho poslední velkou realizací. Český rozhlas je připomíná jako výrazný celek československé architektury, který dodnes vyniká originalitou, funkčností a velkorysostí. Muzeum věžáků k nim přidává ještě další vrstvu: zájem o levné bydlení pro ekonomicky slabší obyvatele, který se u Havlíčka objevoval dlouhodobě.
Spor se socialistickým realismem
Po druhé světové válce pracoval na velkých urbanistických projektech, mimo jiné na Labské kotlině v Hradci Králové, územním plánu Hradce Králové nebo dělnických domech v Záluží u Mostu. V první polovině padesátých let čelil kritice kvůli odmítavému postoji k doktríně socialistického realismu. Tato kritika podle Muzea věžáků poznamenala i jeho zdravotní a psychický stav.
Právě proto jsou rozdělovské věžáky důležité i mimo Kladno. Ukazují, že v době silného ideologického tlaku ještě vznikl obytný celek s výraznou autorskou koncepcí, urbanistickou ambicí a výtvarnou kvalitou.
Čestné občanství
V roce 2019 mu Kladno udělilo čestné občanství in memoriam. Při této příležitosti
město připomnělo jeho rozhodující podíl na podobě Rozdělova a také domovní
znamení na věžových domech, pro která oslovoval výtvarníky vytlačované z
oficiálního uměleckého provozu.
Význam
Časová osa
1899: narození v Praze.1916-1924: studium architektury na ČVUT.1924-1926: studium na AVU v Praze u Josefa Gočára.1928-1936: spolupráce s Karlem Honzíkem.1932-1934: Všeobecný penzijní ústav v Praze na Žižkově.1947: účast v komisi pro sídlo OSN v New Yorku.1952-1958: sídliště s věžovými domy v Kladně-Rozdělově podle přehledu Archiwebu.1961: úmrtí v Praze.2019: čestné občanství města Kladna in memoriam.