První světová válka na Kladensku
První světová válka zasáhla Kladno jako město uhlí, hutí a dělnických čtvrtí. Muži odcházeli k armádě, horníci a hutníci se po krátkém odvodu vraceli do podniků řízených vojenským režimem, Poldina huť přešla na munici a reálné gymnázium se změnilo ve vojenský lazaret. Konec války přinesl hlad, stávky a demonstrace, ale také přímý podíl Kladna na vzniku Československa.
V roce 1910 mělo vlastní Kladno 19 369 obyvatel v 1 650 domech; další tisíce lidí žily v samostatných průmyslových obcích v jeho sousedství. Válka proto nezasáhla jeden úřad nebo jednu továrnu, ale hornické rodiny, čtvrti a celý dopravní i zásobovací systém města.
Časová osa
| Datum | Událost |
|---|---|
| 26. července 1914 | Mobilizace odvedla kladenské muže k vojenským útvarům v Praze a Berouně. |
| 8. listopadu 1914 | Horníci a hutníci složili vojenskou přísahu; podniky pracovaly pod ozbrojeným dohledem. |
| 11. listopadu 1914 | Do lazaretu v budově reálného gymnázia přijelo prvních 534 raněných. |
| 1914–1917 | Poldina huť rozšiřovala zbrojní výrobu; počet zaměstnaných vzrostl z 2 276 na 7 000. |
| 21.–23. dubna 1917 | Stávkovalo 1 300 zaměstnanců Poldiny hutě. |
| 22. ledna 1918 | Kladenské ulice zaplnila generální stávka za mír a zásobování. |
| 14. října 1918 | Demonstrace za jednodenní generální stávky se podle dobového souhrnu účastnilo 45 000 lidí. |
| 28.–29. října 1918 | Kladno slavilo vznik Československa; následné zásobovací nepokoje ukázaly, že válečná nouze neskončila přes noc. |
Mobilizace a vojenský dohled nad prací
Většina mužů z Kladenska podle doplňovacích okresů patřila k 28. pražskému a 88. berounskému pěšímu pluku. Z Rozdělova odešlo během druhého dne mobilizace přes šest set mužů. Horníci byli nejprve mobilizováni také, ale stát je brzy vrátil do dolů jako nepostradatelné pracovníky. Neznamenalo to návrat k běžné práci: na začátku listopadu 1914 byli spolu s hutníky postaveni pod vojenské velení.
V šachtách a hutích dohlíželi ozbrojení vojáci. Absence, pozdní příchod i jiné pracovní přestupky se řešily podle vojenského řádu; hrozilo vězení nebo odvod na frontu. Práce pro válečný průmysl tak nebyla civilní alternativou služby, ale jinou formou válečné povinnosti.
Poldi jako zbrojní závod
Válka změnila Poldinu huť v jeden z průmyslových podniků, na nichž stála rakousko-uherská zbrojní výroba. Závod vyráběl nábojnice, střely do pušek a kulometů, tříštivé a šrapnelové granáty, bomby i munici pro těžká děla a moždíře. Zbrojní zakázky si vynutily nové obrobny a výrazné rozšíření areálu.
Počet zaměstnaných stoupl z 2 276 lidí v roce 1914 na 7 000 v roce 1917. Do výroby nastupovaly ženy, které vykonávaly i těžké provozní práce; nedostatek pracovníků doplňovali srbští a italští váleční zajatci. Růst výroby proto neznamenal běžný hospodářský rozvoj: byl závislý na válce, práci pod vojenským dohledem a stále horším zásobování obyvatelstva.
Lazaret, ranění a památka padlých
První přímou zkušeností města s frontou byl 7. září 1914 nemocniční vlak o 43 vozech, který projížděl přes Kladno s raněnými. Kapacita kladenské nemocnice nestačila, a proto město přeměnilo budovu reálného gymnázia ve vojenský lazaret. Dne 11. listopadu 1914 přijelo prvních 534 převážně těžce raněných vojáků; kladenská hasičská sanitní četa během války přepravila z nádraží 6 283 raněných.
Padlí a zemřelí nezůstali jen ve statistice. Základní kámen centrálního pomníku kladenských vojáků a legionářů byl položen na dnešním náměstí Svobody 8. července 1928. Pomník do roku 1953 připomínal 351 občanů města: 130 padlých, 117 zemřelých, 92 nezvěstných a dvanáct osob bez přesně určeného osudu. Památníky vznikaly také v Kročehlavech, Dubí, Hnidousech a Rozdělově; jejich součty ale nepředstavují úplný obraz všech obyvatel, mimo jiné proto, že na nich chyběla německá jména.
Hlad, stávky a rok 1918
Válečná výroba nezabránila rozpadu zásobování. První stávka 1 300 zaměstnanců Poldiny hutě mezi 21. a 23. dubnem 1917 přinesla jen mírné zlepšení pracovních a vyživovacích podmínek. Příděly chleba pro těžce pracující se podle dobového svědectví zmenšily na 2,1 kilogramu týdně a pro ostatní na 1,4 kilogramu.
V lednu 1918 proběhla stávka za mír; v květnu přerostla bída v hladové bouře a rabování v okolních obcích, mlýnech a statcích. Dělnické protesty tak nevycházely z abstraktní politiky, ale ze zhoršujícího se přístupu k jídlu, práce a bydlení. Kladenský průmysl dokázal vyrábět munici ve velkém, nedokázal však zajistit běžnou obživu rodin, které jej držely v chodu.
Konec monarchie a začátek republiky
Na podzim 1918 se zastavovala zbrojní výroba Poldi pro nedostatek surovin a uhlí a podnik začal propouštět. Dne 14. října se demonstrace za generální stávku účastnilo podle dobového souhrnu 45 000 lidí. Zpráva o vzniku Československa dorazila do města 28. října odpoledne, v době španělské chřipky. Práce se zastavila a ulice zaplnily průvody.
Následující den se na tábor lidu sešlo znovu asi 60 000 lidí. Z Kladenska pak odjížděli dobrovolníci na pomoc Slovensku. V lednu a znovu v květnu 1919 se ale objevily zásobovací nepokoje a rabování obchodů. První republika tak v Kladně nezačala klidným administrativním převodem, ale v městě vyčerpaném čtyřmi lety mobilizace, zbrojní práce a nedostatku.
Zápisy v městské kronice
Pamětní kniha horního města Kladna pro válečné roky zaznamenává příděly, průmyslovou výrobu, uprchlíky, stávku v Poldině huti a říjen 1918. Tyto pasáže doplňují článek o místní průběh války a o přechod k první republice. Pamětní kniha horního města Kladna, obrazy 106, 117