Skip to Content
kladno.wiki

Encyklopedie města Kladna

Hornický skanzen Mayrau

Autor: Redakce Kladno WikiAktualizováno 4. listopadu 2026

Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích je dochovaný povrchový areál černouhelného dolu a pobočka Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně. Zachovává cechovnu, řetízkové šatny, lampovnu, známkovnu, koupelny, jámové budovy a parní těžní stroj Ringhoffer. Většina kladenských šachet po ukončení provozu o podobné zařízení přišla; Mayrau umožňuje doložit, jak vypadalo skutečné zázemí směny, ne jen hornickou práci popisovat z druhé ruky.

Důl Pražské železářské společnosti

Pražská železářská společnost začala hloubit jámu Mayrau v roce 1874. Jáma dosáhla hloubky 527 metrů v roce 1877; o deset let později přibyla nedaleká jáma Robert. V roce 1905 byl na Mayrau instalován parní těžní stroj Ringhoffer, který se v areálu dochoval a při prohlídkách se stále předvádí v pohybu.

Důl v průběhu své existence nesl také názvy Fierlinger I. a Gottwald II. Těžba skončila roku 1997 a následující rok byly jámy zasypány. Za zhruba 120 let provozu se zde vytěžilo 34 milionů tun uhlí. Pro srovnání s poslední kapitolou kladenského revíru navazuje Důl Schoeller, kde těžba skončila v roce 2002.

Rozhodnutí zachovat areál

Mayrau se nestalo skanzenem až po zániku dolu. Podle materiálu Klubu přátel hornických tradic padlo rozhodnutí o záchraně části areálu v roce 1993; přípravu zachování pak zajišťovala muzejní rada. Skanzen byl otevřen v roce 1994, zatímco těžba dál pokračovala až do roku 1997.

Toto pořadí je důležité. Návštěvnická trasa proto nevznikla z dodatečně shromážděných exponátů, ale v provozním prostředí, které se zachovalo před likvidací. Historicky chráněný areál zahrnuje obě jámy Mayrau a Robert i související budovy; Památkový katalog jej vede jako uhelný hlubinný důl Mayrau.

Skanzen jako poslední pracovní den

Areál zůstal zachován v podobě posledního pracovního dne. Prohlídka vede cechovnou, řetízkovými šatnami, koupelnami, lampovnou, známkovnou a jámovými budovami; součástí je ukázka práce ve štole Homole. Těžní stroj Ringhoffer z roku 1905 není dekorace: patří k původnímu vybavení dolu a při prohlídkách se uvádí do pohybu.

Tento přístup je podstatný pro dějiny města. Důl Schoeller, Důl Tuchlovice a řada dalších šachet po ukončení provozu ztratily provozní zařízení nebo se proměnily v jiný typ území. Mayrau zůstalo místem, kde lze pochopit techniku, rytmus směny i zázemí horníků bez idealizace a bez rekonstrukce z makety.

Galerie v bývalém dole

V roce 2002 vznikla v areálu Galerie Mayrau. Vedla ji Dagmar Šubrtová, která zde do roku 2010 propojovala současné umění s prostorem bývalého dolu. Galerie ukázala, že industriální památka nemusí být uzavřená do jediné výkladové vrstvy: vedle hornické techniky se zde řešila krajina po těžbě, materiál a proměna místa.

Galerie fungovala v jiném režimu než muzejní expozice: využila neobvyklý industriální prostor pro výstavy současného umění. Její historie patří k dokumentovaným vrstvám areálu, stejně jako historie dolu a pozdější ochrana technické památky.

Obnova za 192 milionů korun

Projekt Cestou uhlí a železa počítá s obnovou areálu za přibližně 192 milionů Kč. Krajští radní 15. října 2026 schválili pro pokračování prací téměř 54 milionů Kč; nejde o novou samostatnou cenu celého projektu. Financování zahrnuje evropské prostředky a podporu Ministerstva pro místní rozvoj.

Podle říjnové zprávy ČTK už byla obnovena železniční vlečka a funguje důlní i nová hutnická dráha. V bývalých koupelích vznikl depozitář a konzervátorská dílna. Další etapa zpřístupní nové prostory s expozicí; dokončení se plánuje do konce roku 2027. Mayrau přitom zůstává pobočkou Sládečkova vlastivědného muzea, jehož kladenské sbírky přibližuje článek o zámku a muzeu.

Co Mayrau dokládá

Mayrau je pramenem k technice i každodennímu provozu: lze zde ověřovat podobu šaten, evidence pracovníků, lampovny, koupelen, cest mezi povrchovými budovami a těžním zařízením. Nenahrazuje zápisy o jednotlivých neštěstích nebo výplatní listiny, ale dává jim prostorovou souvislost. Pro podrobnosti o hornické práci, neštěstích a konci těžby v regionu navazují Důl Tuchlovice — Nosek, Důl Schoeller a Tragické události Kladna a Kladenska.

Časová osa

RokUdálost
1874
Pražská železářská společnost zahájila hloubení jámy Mayrau.
1877
Jáma dosáhla konečné hloubky 527 metrů.
1905
Na Mayrau byl instalován parní těžní stroj Ringhoffer.
1994
V areálu vznikl Hornický skanzen Mayrau.
1997
Skončila těžba uhlí.
1998
Jámy Mayrau a Robert byly zasypány.
2002
V areálu začala působit Galerie Mayrau.
2026
Pokračuje projekt Cestou uhlí a železa za přibližně 192 milionů Kč; kraj schválil další financování.
2027
Plánovaný konec obnovy areálu a nové expozice.

Související články

Zdroje